Jan 12:17-50

¹⁷ Vydával pak o něm svědectví zástup, kterýž byl s ním, že Lazara povolal z hrobu a vzkřísil jej z mrtvých. ¹⁸ Protož i v cestu vyšel jemu zástup, když slyšeli, že by ten div učinil. ¹⁹ Tedy farizeové pravili mezi sebou: Vidíte, že nic neprospíváte? Aj, všecken svět postoupil po něm. ²⁰ Byli pak někteří Řekové z těch, kteříž přicházívali, aby se modlili v svátek. ²¹ Ti také přistoupili k Filipovi, kterýž byl od Betsaidy Galilejské, a prosili ho, řkouce: Pane, chtěli bychom Ježíše viděti. ²² Přišel Filip a pověděl Ondřejovi, Ondřej pak a Filip pověděli Ježíšovi. ²³ A Ježíš odpověděl jim, řka: Přišlať jest hodina, aby oslaven byl Syn člověka. ²⁴ Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese. ²⁵ Kdož miluje duši svou, ztratíť ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá jí. ²⁶ Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude. A bude-li mi kdo sloužiti, poctíť ho Otec můj. ²⁷ Nyní duše má zkormoucena jest, a což dím? Otče, vysvoboď mne z této hodiny. Ale proto jsem přišel k hodině této. ²⁸ Otče, oslaviž jméno své. Tedy přišel hlas s nebe řkoucí: I oslavil jsem, i ještě oslavím. ²⁹ Ten pak zástup, kterýž tu stál a to slyšel, pravil: Zahřmělo. Jiní pravili: Anděl k němu mluvil. ³⁰ Odpověděl Ježíš a řekl: Ne pro mneť hlas tento se stal, ale pro vás. ³¹ Nyníť jest soud světa tohoto, nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven. ³² A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě. ³³ (To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.) ³⁴ Odpověděl jemu zástup: My jsme slyšeli z Zákona, že Kristus zůstává na věky, a kterakž ty pravíš, že musí býti povýšen Syn člověka? Kdo jest to Syn člověka? ³⁵ Tedy řekl jim Ježíš: Ještě na malý čas Světlo s vámi jest. Choďte, dokud Světlo máte, ať vás tma nezachvátí; nebo kdo chodí ve tmách, neví, kam jde. ³⁶ Dokud Světlo máte, věřte v Světlo, abyste synové Světla byli. Toto pověděl Ježíš, a odšed, skryl se před nimi. ³⁷ A ačkoli tak mnohá znamení činil před nimi, však jsou neuvěřili v něho, ³⁸ Aby se naplnila řeč Izaiáše proroka, kterouž pověděl: Pane, kdo uvěřil kázaní našemu a rámě Páně komu jest zjeveno? ³⁹ Ale protoť jsou nemohli věřiti, neb opět Izaiáš řekl: ⁴⁰ Oslepil oči jejich a zatvrdil srdce jejich, aby očima neviděli a srdcem nerozuměli a neobrátili se, abych jich neuzdravil. ⁴¹ To pověděl Izaiáš, když viděl slávu jeho a mluvil o něm. ⁴² A ačkoli mnozí z knížat uvěřili v něho, však pro farizee nevyznávali ho, aby ze školy nebyli vyobcováni. ⁴³ Nebo milovali slávu lidskou více než slávu Boží. ⁴⁴ Ježíš pak zvolal a řekl: Kdo věří ve mne, ne ve mneť věří, ale v toho, jenž mne poslal. ⁴⁵ A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal. ⁴⁶ Já Světlo na svět jsem přišel, aby žádný, kdož věří ve mne, ve tmě nezůstal. ⁴⁷ A slyšel-liť by kdo slova má, a nevěřil by, jáť ho nesoudím; nebo nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych spasen učinil svět. ⁴⁸ Kdož mnou pohrdá a nepřijímá slov mých, máť, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, tať jej souditi budou v nejposlednější den. ⁴⁹ Nebo já sám od sebe jsem nemluvil, ale ten, jenž mne poslal, Otec, on mi přikázaní dal, co bych měl praviti a mluviti. ⁵⁰ A vím, že přikázání jeho jest život věčný. A protož, což já mluvím, jakž mi pověděl Otec, takť mluvím.