Izaiáš 42:5-16

⁵ Tak praví Bůh silný Hospodin, kterýž stvořil nebesa, a roztáhl je, kterýž rozšířil zemi, i to, což z ní pochází, kterýž dává dýchání lidu na ní, a ducha těm, jenž chodí po ní. ⁶ Já Hospodin povolal jsem tě v spravedlnosti, a ujal jsem tě za ruku tvou; protož ostříhati tě budu, a dám tě v smlouvu lidu, a za světlo národům, ⁷ Abys otvíral oči slepé, a vyvodil z žaláře vězně, a z vězení ty, kteříž sedí ve tmách. ⁸ Já jsem Hospodin, toť jest jméno mé, a slávy své jinému nedám, ani chvály své rytinám. ⁹ Aj, prvnější věci přišly, a i nové předpovídaje, dříve než se začnou, dám o nich slyšeti vám. ¹⁰ Zpívejte Hospodinu píseň novou, chvála jeho jest od končin země, kteříž se plavíte po moři, i všecko, což v něm jest, ostrovové i obyvatelé jejich. ¹¹ Pozdvihněte hlasu pustiny i města její, i vsi, v nichž bydlí Cedar, prokřikujte obyvatelé skal, s vrchu hor volejte. ¹² Vzdejte slávu Hospodinu, a chválu jeho na ostrovích zvěstujte. ¹³ Hospodin jako silný rek vyjde, jako muž válečný rozhorlí se, troubiti, anobrž i prokřikovati bude, a proti nepřátelům svým zmužile sobě počínati, řka: ¹⁴ Mlčel jsem dosti dlouho, činil jsem se neslyše, zdržoval jsem se, ale již jako pracující ku porodu křičeti budu, pohubím a sehltím vše pojednou. ¹⁵ V pustinu obrátím hory i pahrbky, a všelikou bylinu jejich usuším, a obrátím řeky v ostrovy, a jezera vysuším. ¹⁶ I povedu slepé po cestě, kteréž neznali, a po stezkách, kterýchž neuměli, provedu je; obrátím před nimi tmu v světlo, a co nerovného, v rovinu. Toť jest, což jim učiním, a neopustím jich.

Genesis 18:20-33

²⁰ I řekl Hospodin: Proto že rozmnožen jest křik Sodomských a Gomorských, a hřích jejich že obtížen jest náramně: ²¹ Sstoupím již a pohledím, jestliže podle křiku jejich, kterýž přišel ke mně, činili, důjde na ně setření; a pakli toho není, zvím. ²² A obrátivše se odtud muži, šli do Sodomy; Abraham pak ještě stál před Hospodinem. ²³ V tom přistoupiv Abraham, řekl: Zdali také zahladíš spravedlivého s bezbožným? ²⁴ Bude-li padesáte spravedlivých v tom městě, zdali předce zahubíš, a neodpustíš místu pro padesáte spravedlivých, kteříž jsou v něm? ²⁵ Odstup to od tebe, abys takovou věc učiniti měl, abys usmrtil spravedlivého s bezbožným; takť by byl spravedlivý jako bezbožný. Odstup to od tebe; zdaliž soudce vší země neučiní soudu? ²⁶ I řekl Hospodin: Jestliže naleznu v Sodomě, v městě tom, padesáte spravedlivých, odpustím všemu tomu místu pro ně. ²⁷ A odpovídaje Abraham, řekl: Aj, nyní chtěl bych mluviti ku Pánu svému, ačkoli jsem prach a popel. ²⁸ Co pak, nedostane-li se ku padesáti spravedlivým pěti, zdali zkazíš pro těch pět všecko město? I řekl: Nezahladím, jestliže najdu tam čtyřidceti pět. ²⁹ Opět mluvil Abraham a řekl: Snad nalezeno bude tam čtyřidceti? A odpověděl: Neučiním pro těch čtyřidceti. ³⁰ I řekl Abraham: Prosím, nechť se nehněvá Pán můj, že mluviti budu: Snad se jich nalezne tam třidceti? Odpověděl: Neučiním, jestliže naleznu tam třidceti. ³¹ A opět řekl: Aj, nyní počal jsem mluviti ku Pánu svému: Snad se nalezne tam dvadceti? Odpověděl: Nezahladím i pro těch dvadceti. ³² Řekl ještě: Prosím, ať se nehněvá Pán můj, jestliže jednou ještě mluviti budu: Snad se jich najde tam deset? Odpověděl: Nezahladím i pro těch deset. ³³ I odšel Hospodin, když dokonal řeč k Abrahamovi; Abraham pak navrátil se k místu svému.

Přísloví 16:17-17:17

¹⁷ Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své. ¹⁸ Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha. ¹⁹ Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými. ²⁰ Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest. ²¹ Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení. ²² Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství. ²³ Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení. ²⁴ Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem. ²⁵ Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti. ²⁶ Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho. ²⁷ Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující. ²⁸ Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely. ²⁹ Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou. ³⁰ Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé. ³¹ Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající. ³² Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města. ³³ Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho. ¹ Lepší jest kus chleba suchého s pokojem,nežli dům plný nabitých hovad s svárem. ² Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví. ³ Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin. ⁴ Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného. ⁵ Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty. ⁶ Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich. ⁷ Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá. ⁸ Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu. ⁹ Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely. ¹⁰ Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil. ¹¹ Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá. ¹² Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho. ¹³ Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho. ¹⁴ Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň. ¹⁵ Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně. ¹⁶ K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá? ¹⁷ Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.