Izaiáš 45:11-17

¹¹ Takto praví Hospodin, Svatý Izraelský, a kterýž jej sformoval: Budoucí-liž věci na mně vyzvídati chcete, o synech mých a díle rukou mých mně vyměřovati? ¹² Já jsem učinil zemi, a člověka na ní stvořil; já jsem, jehož ruce roztáhly nebesa, a všemu vojsku jejich rozkazuji. ¹³ Já vzbudím jej v spravedlnosti, a všecky cesty jeho zpřímím. Onť vzdělá město mé, a zajaté mé propustí, ne ze mzdy, ani pro dar, praví Hospodin zástupů. ¹⁴ Takto praví Hospodin: Práce Egyptská, a kupectví Mouřenínská, a Sabejští, muži veliké postavy, k tobě přijdou, a tvoji budou. Za tebou se poberou, v poutech půjdou, tobě se klaněti, a tobě se kořiti budou, říkajíce: Toliko u tebe jest Bůh silný, a neníť žádného více kromě toho Boha. ¹⁵ (Jistě ty jsi Bůh silný, skrývající se, Bůh Izraelský, spasitel.) ¹⁶ Všickni onino se zastydí, a zahanbeni budou, spolu odejdou s hanbou činitelé obrazů; ¹⁷ Ale Izrael spasen bude skrze Hospodina spasením věčným. Nebudete zahanbeni, ani v lehkost uvedeni na věky věků.

Genesis 22:1-18

¹ Když pakty věci pominuly, zkusil Bůh Abrahama, a řekl k němu: Abrahame! Kterýžto odpověděl: Teď jsem. ² I řekl: Vezmi nyní syna svého, toho jediného svého, kteréhož miluješ, Izáka, a jdi do země Moria; a obětuj ho tam v obět zápalnou na jedné hoře, o níž povím tobě. ³ Tedy vstav Abraham velmi ráno, osedlal osla svého a vzal dva služebníky své s sebou, a Izáka syna svého; a nasekav dříví k oběti zápalné, vstal a bral se k místu, o němž pověděl mu Bůh. ⁴ Třetího pak dne pozdvihl Abraham očí svých, a uzřel to místo zdaleka. ⁵ A řekl Abraham služebníkům svým: Pozůstaňte vy tuto s oslem, já pak a dítě půjdeme tamto; a pomodlíce se, navrátíme se k vám. ⁶ Tedy vzal Abraham dříví k zápalné oběti, a vložil je na Izáka syna svého; sám pak nesl v ruce své oheň a meč. I šli oba spolu. ⁷ Mluvě pak Izák Abrahamovi otci svému, řekl: Otče můj! Kterýž odpověděl: Co chceš, synu můj? A řekl: Aj, teď oheň a dříví, a kdež hovádko k zápalné oběti? ⁸ Odpověděl Abraham: Bůh opatří sobě hovádko k oběti zápalné,synu můj. A šli předce oba spolu. ⁹ A když přišli k místu, o němž mu byl mluvil Bůh, udělal tu Abraham oltář, a srovnal dříví; a svázav syna svého, vložil ho na oltář na dříví. ¹⁰ I vztáhl Abraham ruku svou, a vzal meč, aby zabil syna svého. ¹¹ Tedy zavolal na něho anděl Hospodinův s nebe a řekl: Abrahame, Abrahame! Kterýžto odpověděl: Aj, já. ¹² I řekl jemu: Nevztahuj ruky své na dítě, aniž mu co čiň; neboť jsem již poznal, že se Boha bojíš, když jsi neodpustil synu svému, jedinému svému pro mne. ¹³ A pozdvih Abraham očí svých, viděl, a hle, skopec za ním vězel v trní za rohy své. I šel Abraham a vzal skopce toho, a obětoval jej v obět zápalnou místo syna svého. ¹⁴ A nazval Abraham jméno místa toho: Hospodin opatří. Odkudž říká se do dnes: Na hoře Hospodinově opatří se. ¹⁵ Zvolal pak anděl Hospodinův na Abrahama podruhé s nebe, ¹⁶ A řekl: Skrze sebe samého přisáhl jsem, praví Hospodin, poněvadž jsi učinil tu věc, že jsi neodpustil synu svému, jedinému svému: ¹⁷ Požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím símě tvé jako hvězdy nebeské, a jako písek, kterýž jest na břehu mořském; nadto dědičně vládnouti bude símě tvé branami nepřátel svých. ¹⁸ Ano požehnáni budou v semeni tvém všickni národové země, proto že jsi uposlechl hlasu mého.

Přísloví 17:17-18:5

¹⁷ Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se. ¹⁸ Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým. ¹⁹ Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření. ²⁰ Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost. ²¹ Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého. ²² Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti. ²³ Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu. ²⁴ Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země. ²⁵ K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své. ²⁶ Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost. ²⁷ Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný. ²⁸ Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného. ¹ Svémyslný hledá toho, což se jemu líbí, a ve všelijakou věc plete se. ² Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti, ale v tom, což zjevuje srdce jeho. ³ Když přijde bezbožný, přichází také pohrdání, a s lehkomyslným útržka. ⁴ Slova úst muže vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti. ⁵ Přijímati osobu bezbožného není dobré, abys převrátil spravedlivého v soudu.