Lukáš 22:1-39

¹ Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc. ² I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu. ³ Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti. ⁴ A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil. ⁵ I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti. ⁶ A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu. ⁷ Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek. ⁸ I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli. ⁹ A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme? ¹⁰ On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde. ¹¹ A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými? ¹² A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte. ¹³ I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka. ¹⁴ A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním. ¹⁵ I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl. ¹⁶ Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím. ¹⁷ A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou. ¹⁸ Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde. ¹⁹ A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku. ²⁰ Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá. ²¹ Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem. ²² A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje. ²³ Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti. ²⁴ Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší. ²⁵ On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou. ²⁶ Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící. ²⁷ Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží. ²⁸ Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali. ²⁹ A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království, ³⁰ Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské. ³¹ I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici. ³² Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých. ³³ A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti. ³⁴ On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne. ³⁵ I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž. ³⁶ Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč. ³⁷ Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou. ³⁸ Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest. ³⁹ A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.

1. Korintským 11:23-32

²³ Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb, ²⁴ A díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. ²⁵ Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku. ²⁶ Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujte, dokavadž nepřijde. ²⁷ A protož kdokoli jedl by chléb tento a pil z kalicha Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně. ²⁸ Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí. ²⁹ Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně. ³⁰ Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí, ³¹ Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni. ³² Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme poučováni, abychom s světem nebyli odsouzeni.