Izaiáš 40:18-31

¹⁸ K komu tedy připodobníte Boha silného? A jaké podobenství přirovnáte jemu? ¹⁹ Jakžkoli rytinu líčí řemeslník, a zlatník zlatem ji potahuje, a řetízky stříbrné k ní slévá; ²⁰ A ten, kterýž pro chudobu nemá co obětovati, dřevo, kteréž by nepráchnivělo, vybírá, a řemeslníka umělého sobě hledá k přistrojení rytiny, aby se nepohnula. ²¹ Zdaliž nevíte? Zdaliž neslýcháte? Zdaliž se vám nezvěstuje od počátku? Zdaliž nesrozumíváte z základů země? ²² Ten, kterýž sedí nad okršlkem země, jejížto obyvatelé jako kobylky, kterýž rozprostřel jako kortýnu nebesa, a roztáhl je jako stánek k přebývání, ²³ Onť přivodí knížata na nic, soudce zemské jako nic rozptyluje, ²⁴ Tak že nebývají štípeni ani sáti, aniž kořene pouští do země pařez jejich. Nebo jakž jen zavane na ně, hned usychají, a vicher jako plevu zanáší je. ²⁵ K komu tedy připodobníte mne, abych podobný byl jemu, praví Svatý? ²⁶ Pozdvihněte zhůru očí svých, a vizte, kdo to stvořil? Kdo vyvodí v počtu vojsko jejich, a všeho toho zejména povolává? Vedlé množství síly a veliké moci ani jedno z nich nehyne. ²⁷ Pročež tedy říkáš, Jákobe, a mluvíš, Izraeli: Skrytať jest cesta má před Hospodinem, a pře má před Boha mého nepřichází? ²⁸ Zdaliž nevíš, zdaž jsi neslýchal, že Bůh věčný Hospodin, kterýž stvořil končiny země, neustává ani zemdlívá, a že vystižena býti nemůže moudrost jeho? ²⁹ On dává ustalému sílu, a tomu, ješto žádné síly nemá, moci hojně udílí. ³⁰ Ustává a umdlévá mládež, a mládenci těžce klesají, ³¹ Ale ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají.

Genesis 15:1-15

¹ Když pak ty věci pominuly, stalo se slovo Hospodinovo k Abramovi u vidění, řkoucí: Neboj se, Abrame; já budu pavéza tvá, a odplata tvá velmi veliká. ² Jemužto řekl Abram: Panovníče Hospodine, což mi dáš, poněvadž já scházím bez dětí, a ten, jemuž zanechám domu svého, bude Damašský Eliezer? ³ Řekl ještě Abram: Aj, mně jsi nedal semene; a aj, schovanec můj bude mým dědicem. ⁴ A aj, slovo Hospodinovo k němu, řkuci: Nebudeť ten dědicem tvým, ale kterýž vyjde z života tvého, ten dědicem tvým bude. ⁵ I vyvedl jej ven a řekl: Vzhlédniž nyní k nebi, a sečti hvězdy, budeš-li je však moci sčísti? Řekl mu ještě: Tak bude símě tvé. ⁶ I uvěřil Hospodinu, a počteno mu to za spravedlnost. ⁷ (Nebo byl řekl jemu: Já jsem Hospodin, kterýž jsem tě vyvedl z Ur Kaldejských, aťbych dal zemi tuto k dědičnému vládařství. ⁸ I řekl: Panovníče Hospodine, po čem poznám, že ji dědičně obdržím? ⁹ I odpověděl jemu: Vezmi mně jalovici tříletou, a kozu tříletou, a skopce tříletého, hrdličku také a holoubátko. ¹⁰ Kterýžto vzav ty všecky věci, zroztínal je na poly, a rozložil na dvě straně, jednu polovici proti druhé; ptáků pak nezroztínal. ¹¹ Ptáci pak sedali na ta mrtvá těla, a Abram je sháněl. ¹² I stalo se, když slunce zapadalo, že dřímota těžká připadla na Abrama; a aj, hrůza a tma veliká obklíčila jej). ¹³ Řekl tedy Bůh Abramovi: To zajisté věz, že pohostinu bude símě tvé v zemi cizí, a v službu je podrobí, a trápiti je budou za čtyři sta let. ¹⁴ Však národ, jemuž sloužiti budou, já souditi budu; a potom vyjdou s velikým zbožím. ¹⁵ Ty pak půjdeš k otcům svým v pokoji; a pohřben budeš v starosti dobré.

Přísloví 15:7-19

⁷ Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak. ⁸ Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu. ⁹ Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje. ¹⁰ Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře. ¹¹ Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských? ¹² Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí. ¹³ Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá. ¹⁴ Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím. ¹⁵ Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné. ¹⁶ Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem. ¹⁷ Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist. ¹⁸ Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu. ¹⁹ Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená.