Matouš 16:13-19

¹³ Přišed pak Ježíš do krajin Cesaree Filipovy, otázal se učedlníků svých, řka: Kým mne praví lidé býti, mne Syna člověka? ¹⁴ A oni řekli: Někteří Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak Jeremiášem, aneb jedním z proroků. ¹⁵ I dí jim: Vy pak kým mne býti pravíte? ¹⁶ I odpověděv Šimon Petr, řekl: Ty jsi Kristus, Syn Boha živého. ¹⁷ A odpovídaje Ježíš, řekl mu: Blahoslavený jsi Šimone, synu Jonášův; nebo tělo a krev nezjevilo tobě toho, ale Otec můj, kterýž jest v nebesích. ¹⁸ I jáť pravím tobě, že jsi ty Petr, a na téť skále vzdělám církev svou, a brány pekelné nepřemohou jí. ¹⁹ A tobě dám klíče království nebeského. A což bys koli svázal na zemi, budeť svázáno i na nebi; a což bys koli rozvázal na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.

2. Korintským 11:21-12:9

²¹ K zahanbení vašemu pravím, rovně jako bychom my nějací špatní byli. Nýbrž v čem kdo smí, (v nemoudrosti mluvím,) smímť i já. ²² Židé jsou? Jsem i já Žid. Izraelští jsou? Jsem i já. Símě Abrahamovo jsou? I já. ²³ Služebníci Kristovi jsou? (Nemoudře dím:) Nadto já. V pracech býval jsem hojněji, v ranách přílišně, v žalářích hojněji, v smrtech častokrát. ²⁴ Od Židů pětkrát čtyřidceti ran bez jedné trpěl jsem. ²⁵ Třikrát metlami mrskán jsem, jednou jsem byl ukamenován, třikrát jsem na moři tonul, ve dne i v noci v hlubokosti mořské byl jsem. ²⁶ Na cestách často, v nebezpečenství na řekách, v nebezpečenství od lotrů, v nebezpečenství od svého pokolení, v nebezpečenství od pohanů, v nebezpečenství v městě, v nebezpečenství na poušti, v nebezpečenství na moři, v nebezpečenství mezi falešnými bratřími; ²⁷ V práci a v ustání, v bděních často, v hladu a v žízni, v postech častokrát, na zimě a v nahotě. ²⁸ Kromě toho, což zevnitř jest, dotírá na mne ten houf na každý den povstávající proti mně, to jest péče o všecky sbory. ²⁹ Kdo umdlévá, abych já s ním nemdlel? Kdo se uráží, abych já se nepálil? ³⁰ Jestližeť se mám chlubiti, nemocmi svými se chlubiti budu. ³¹ Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, kterýž jest požehnaný na věky, ví, žeť nelhu. ³² Hejtman v Damašku lidu Aréty krále, ostříhal města Damašku, chtěje mne do vězení vzíti. ³³ Ale já oknem po provaze spuštěn jsem v koši přes zed, i ušel jsem rukou jeho. ¹ Ale chlubiti mi se není dobré, nebo přišel bych k vypravování o viděních a zjeveních Páně. ² Znám člověka v Kristu před lety čtrnácti, (v těle-li, nevím, čili krom těla, nevím, Bůhť ví,) kterýž byl vtržen až do třetího nebe. ³ A vím takového člověka, (bylo-li v těle, čili krom těla, nevím, Bůh ví), ⁴ Že jest byl vtržen do ráje, a slyšel nevypravitelná slova, kterýchž nesluší člověku mluviti. ⁵ Takovým budu se chlubiti, ale sám sebou nechci se chlubiti, než toliko nemocmi svými. ⁶ Nebo budu-li se chtíti chlubiti, nebuduť proto nemoudrým, nebo pravdu povím; ale uskrovnímť, aby někdo nesmýšlel více, nežli vidí při mně, aneb slyší ode mne. ⁷ A abych se vysokostí zjevení nad míru nepozdvihl, dán mi jest osten do těla, totiž anděl satan, aby mne poličkoval, abych se nad míru nepovyšoval. ⁸ Za to třikrát jsem Pána prosil, aby to odstoupilo ode mne. ⁹ Ale řekl mi: Dosti máš na mé milosti, neboť moc má v nemoci dokonává se. Nejraději tedy chlubiti se budu nemocmi svými, aby ve mně přebývala moc Kristova.

Today the Church honors the two foremost among the apostles: St. Peter, the fisherman whom Christ named “the rock” and who was the first to confess Him as the Christ, and St. Paul, the former persecutor of Christians transformed after his encounter with the risen Christ into the “apostle to the Gentiles.”

Both are venerated as pillars of the early Church and are traditionally said to have been martyred in Rome under the emperor Nero. The feast concludes the Apostles' Fast, kept each year in their honor.