Jan 14:10-21

¹⁰ A což nevěříš, že já v Otci a Otec ve mně jest? Slova, kteráž já mluvím vám, sám od sebe nemluvím, ale Otec ve mně přebývaje, onť činí skutky. ¹¹ Věřtež mi, že jsem já v Otci a Otec ve mně; nebo aspoň pro samy skutky věřte mi. ¹² Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, skutky, kteréž já činím, i on činiti bude, a větší nad ty činiti bude. Nebo já jdu k Otci svému. ¹³ A jestliže byste co prosili ve jménu mém, toť učiním, aby oslaven byl Otec v Synu. ¹⁴ Budete-li zač prositi ve jménu mém, jáť učiním. ¹⁵ Milujete-li mne, přikázání mých ostříhejte. ¹⁶ A jáť prositi budu Otce, a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky, ¹⁷ Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijíti. Nebo nevidí ho, aniž ho zná, ale vy znáte jej, nebť u vás přebývá a v vás bude. ¹⁸ Neopustímť vás sirotků, přijduť k vám. ¹⁹ Ještě maličko, a svět mne již neuzří, ale vy uzříte mne; nebo já živ jsem, a i vy živi budete. ²⁰ V ten den vy poznáte, že já jsem v Otci svém, a vy ve mně, a já v vás. ²¹ Kdož by měl přikázaní má a ostříhal jich, onť jest ten, kterýž mne miluje. A kdož mne miluje, milován bude od Otce mého, a jáť jej budu milovati a zjevím jemu samého sebe.

Skutky 20:7-12

⁷ Tedy první den po sobotě, když se učedlníci sešli k lámání chleba, Pavel mluvil k nim, maje nazejtří jíti pryč, i prodlil řečí až do půlnoci. ⁸ A bylo mnoho světel tu na té síni, kdež byli shromážděni. ⁹ Jeden pak mládenec, jménem Eutychus, sedě na okně, jsa obtížen hlubokým snem, když tak dlouho Pavel kázal, spě, spadl s třetího ponebí dolů, a vzat jest mrtvý. ¹⁰ I sstoupiv dolů Pavel, zpolehl na něj, a objav jej, řekl: Nermuťtež se, však duše jeho v něm jest. ¹¹ A vstoupiv zase na síň, lámal chléb a jedl, a kázání jim učiniv dlouho až do svitání, tak odšel pryč. ¹² I přivedli toho mládence živého, a byli nad tím velice potěšeni.