Jan 10:17-28

¹⁷ Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal. ¹⁸ Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázání vzal jsem od Otce svého. ¹⁹ Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči. ²⁰ A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte? ²¹ Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati? ²² I bylo posvícení v Jeruzalémě, a zima byla. ²³ I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově. ²⁴ Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně. ²⁵ Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně. ²⁶ Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl. ²⁷ Nebo ovce mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne. ²⁸ A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.

Skutky 15:5-34

⁵ A že povstali někteří z sekty farizejské, kteříž byli uvěřili, pravíce, že musejí obřezováni býti, a potom aby jim bylo přikázáno zachovávati zákon Mojžíšův. ⁶ Tedy sešli se apoštolé a starší, aby toho povážili. ⁷ A když mnohé vyhledávání toho bylo, povstav Petr, řekl k nim: Muži bratří, vy víte, že od dávních dnů mezi námi Bůh vyvolil mne, aby skrze ústa má slyšeli pohané slovo evangelium a uvěřili. ⁸ A ten, jenž zpytuje srdce, Bůh, svědectví jim vydal, dav jim Ducha svatého, jako i nám. ⁹ A neučinil rozdílu mezi nimi a námi, věrou očistiv srdce jejich. ¹⁰ Protož nyní, proč pokoušíte Boha, chtíce vzložiti na hrdlo učedlníků jho, kteréhož ani otcové naši, ani my nésti jsme nemohli? ¹¹ Ale skrze milost Pána Ježíše Krista věříme, že spaseni budeme, rovně jako i oni. ¹² I mlčelo všecko to množství, a poslouchali Barnabáše a Pavla, vypravujících, kteraké divy a zázraky činil Bůh skrze ně mezi pohany. ¹³ A když oni tak umlkli, odpověděl Jakub, řka: Muži bratří, slyšte mne. ¹⁴ Šimon teď vypravoval, kterak Bůh nejprve popatřil na pohany, aby z nich přijal lid jménu svému. ¹⁵ A s tím se srovnávají i řeči prorocké, jakož psáno jest: ¹⁶ Potom se navrátím, a vzdělám zase stánek Davidův, kterýž byl klesl, a zbořeniny jeho zase vzdělám, a vyzdvihnu jej, ¹⁷ Tak aby ti ostatkové toho lidu hledali Pána, i všickni pohané, nad kterýmiž jest vzýváno jméno mé, dí Pán, jenž činí tyto všecky věci. ¹⁸ Známáť jsou Bohu od věků všecka díla jeho. ¹⁹ Protož já tak soudím, aby nebyli kormouceni ti, kteříž se z pohanů obracejí k Bohu, ²⁰ Ale aby jim napsáno bylo, ať se zdržují od poskvrn modl, a smilstva, a toho, což jest udáveného a od krve. ²¹ Nebo Mojžíš od dávních věků má po všech městech, kdo by jej kázal v školách, poněvadž na každou sobotu čítán bývá. ²² Tehdy vidělo se apoštolům a starším se vší církví, aby vyvolili z sebe muže a poslali je do Antiochie s Pavlem a Barnabášem: Judu, kterýž sloul Barsabáš, a Sílu, muže znamenité mezi bratřími, ²³ Napsavše po nich toto: Apoštolé a starší i všickni bratří těm, kteříž jsou v Antiochii a v Syrii a v Cilicii bratřím, kteříž jsou z pohanů, pozdravení vzkazují. ²⁴ Poněvadž jsme slyšeli, že někteří vyšedše od nás, zkormoutili vás, řečmi svými zemdlévajíce duše vaše, pravíce, že se máte obřezovati a Zákon zachovávati, jimž jsme toho neporučili: ²⁵ I vidělo se nám shromážděným jednomyslně, abychom vyvolili muže některé a poslali k vám s nejmilejšími našimi bratřími, Barnabášem a Pavlem, ²⁶ Lidmi těmi, kteříž vydali duše své pro jméno Pána našeho Ježíše Krista. ²⁷ Protož poslali jsme Judu a Sílu, a tiť i ústně povědí vám totéž. ²⁸ Vidělo se zajisté Duchu svatému i nám, žádného více na vás břemene nevzkládati, kromě těchto věcí potřebných, ²⁹ Totiž abyste se zdržovali od obětovaného modlám, a od krve, a od udáveného, a od smilstva. Od těch věcí budete-li se ostříhati, dobře budete činiti. Mějte se dobře. ³⁰ Tedy oni propuštěni jsouce, přišli do Antiochie, a shromáždivše množství, dali jim list. ³¹ Kterýžto čtouce, radovali se z toho potěšení jich. ³² Judas pak a Sílas, byvše i oni proroci, širokou řečí napomínali bratří a potvrzovali jich. ³³ A pobyvše tu za některý čas, propuštěni jsou od bratří v pokoji zase k apoštolům. ³⁴ Ale Sílovi se vidělo, aby tu zůstal.