Jan 9:1-38

¹ Pomíjeje Ježíš, uzřel člověka slepého od narození. ² I otázali se učedlníci jeho, řkouce: Mistře, kdo jest zhřešil, tento-li, čili rodičové jeho, že se slepý narodil? ³ Odpověděl Ježíš: Ani tento nezhřešil, ani rodičové jeho, ale aby zjeveni byli skutkové Boží na něm. ⁴ Jáť musím dělati dílo toho, kterýž mne poslal, dokudž den jest. Přicházíť noc, kdyžto žádný nebude moci dělati. ⁵ Dokudž jsem na světě, Světlo jsem světa. ⁶ To pověděv, plinul na zemi, a učinil bláto z sliny, i pomazal tím blátem oči slepého. ⁷ A řekl jemu: Jdi, umej se v rybníku Siloe, jenž se vykládá: Poslaný. A on šel a umyl se, i přišel, vida. ⁸ Sousedé pak a ti, kteříž jej prve vídali slepého, řekli: Však tento jest, kterýž sedával a žebral? ⁹ Jiní pravili, že ten jest, a jiní, že jest podoben k němu. Ale on pravil: Já jsem. ¹⁰ Tedy řekli jemu: Kterak jsou otevříny oči tvé? ¹¹ On odpověděl a řekl: Člověk ten, kterýž slove Ježíš, bláto učinil a pomazal očí mých, a řekl mi: Jdi k rybníku Siloe, a umej se. I odšed a umyv se, prohlédl jsem. ¹² I řekli jemu: Kde jest ten člověk? Řekl: Nevím. ¹³ Tedy přivedli toho, kterýž někdy byl slepý, k farizeům. ¹⁴ Byla pak sobota, když Ježíš učinil bláto a otevřel oči jeho. ¹⁵ I tázali se ho opět i farizeové, kterak by prozřel. On pak řekl jim: Bláto položil mi na oči, a umyl jsem se, i vidím. ¹⁶ Tedy někteří z farizeů řekli: Tento člověk není z Boha, nebo neostříhá soboty. Jiní pravili: Kterak může člověk hříšný takové divy činiti? I byla různice mezi nimi. ¹⁷ Tedy řekli opět slepému: Co ty o něm pravíš, že otevřel oči tvé? A on řekl: Že prorok jest. ¹⁸ I nevěřili Židé o něm, by slepý byl a prozřel, až povolali rodičů toho, kterýž byl prozřel. ¹⁹ A otázali se jich, řkouce: Jest-li ten syn váš, o kterémž vy pravíte, že by se slepý narodil? Kterakž pak nyní vidí? ²⁰ Odpověděli jim rodičové jeho a řekli: Vímeť, že tento jest syn náš a že se slepý narodil. ²¹ Ale kterak nyní vidí, nevíme; aneb kdo jest otevřel oči jeho, myť nevíme. Však má léta, ptejte se ho, on sám za sebe mluviti bude. ²² Tak mluvili rodičové jeho, že se báli Židů; nebo již tak byli uložili Židé, kdož by ho koli vyznal Kristem, aby byl vyobcován ze školy. ²³ Protož řekli rodičové jeho: Máť léta, ptejte se jeho. ²⁴ I zavolali po druhé člověka toho, kterýž býval slepý, a řekli jemu: Vzdej chválu Bohu. My víme, že člověk ten hříšník jest. ²⁵ I odpověděl on a řekl: Jest-li hříšník, nevím, než to vím, že byv slepý, již nyní vidím. ²⁶ I řekli jemu opět: Coť učinil? Kterak otevřel oči tvé? ²⁷ Odpověděl jim: Již jsem vám pověděl, a neslyšeli jste? Což opět chcete slyšeti? Zdaliž i vy chcete učedlníci jeho býti? ²⁸ I zlořečili jemu a řekli: Budiž ty sám učedlníkem jeho, ale myť jsme Mojžíšovi učedlníci. ²⁹ My víme, že Mojžíšovi mluvil Bůh, tento pak nevíme, odkud jest. ³⁰ Odpověděl ten člověk a řekl jim: Toť jest jistě divná věc, že vy nevíte, odkud jest, a otevřel oči mé. ³¹ Víme pak, že Bůh hříšníků neslyší, ale kdo by byl ctitel Boží a vůli jeho činil by, toho slyší. ³² Od věku není slýcháno, aby kdo otevřel oči slepého tak narozeného. ³³ Byť tento nebyl od Boha, nemohlť by nic učiniti. ³⁴ Odpověděli a řekli jemu: Ty jsi všecken se v hříších narodil, a ty náš učíš? I vyhnali jej ven. ³⁵ Uslyšel pak Ježíš, že jsou jej vyhnali ven. A když jej nalezl, řekl jemu: Věříš-liž ty v Syna Božího? ³⁶ Odpověděl on a řekl: I kdož jest, Pane, abych věřil v něho? ³⁷ I řekl jemu Ježíš: I viděl jsi ho, a kterýž mluví s tebou, onť jest. ³⁸ A on řekl: Věřím, Pane, a klaněl se jemu.

Skutky 16:16-34

¹⁶ I stalo se, když jsme šli k modlitbě, že děvečka nějaká, mající ducha věštího, potkala se s námi, kteráž veliký užitek přinášela pánům svým budoucích věcí předpovídáním. ¹⁷ Ta šedši za Pavlem a za námi, volala, řkuci: Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího, kteřížto zvěstují nám cestu spasení. ¹⁸ A to činívala za mnoho dní. Pavel pak těžce to nesa, a obrátiv se, řekl duchu tomu: Přikazuji tobě ve jménu Ježíše Krista, abys vyšel od ní. I vyšel hned té chvíle. ¹⁹ A viděvše páni její, že jest odešla naděje zisku jejich, chytivše Pavla a Sílu, vedli je na rynk před úřad. ²⁰ A postavivše je před úředníky, řekli: Tito lidé bouří město naše, jsouce Židé, ²¹ A zvěstují obyčeje, kterýchž nám nesluší přijíti ani zachovávati, poněvadž jsme my Římané. ²² I povstala obec proti nim. A úředníci, roztrhše sukně jejich, kázali je metlami mrskati. ²³ A množství ran jim davše, vsadili je do žaláře, přikázavše strážnému žaláře, aby jich pilně ostříhal. ²⁴ Tedy on takové maje přikázání, vsadil je do nejhlubšího žaláře, a nohy jejich sevřel kladou. ²⁵ O půlnoci pak Pavel a Sílas modléce se, zpívali písničky o Bohu, takže je slyšeli i jiní vězňové. ²⁶ A vtom pojednou země třesení stalo se veliké, až se pohnuli gruntové žaláře, a hned se jim všecky dveře otevřely a všech okovové spadli. ²⁷ I procítiv strážný žaláře a vida dveře žaláře otevřené, vytrhl meč, aby se zabil, domnívaje se, že vězňové utekli. ²⁸ I zkřikl naň Pavel hlasem velikým, řka: Nečiň sobě nic zlého, však jsme teď všickni. ²⁹ A požádav světla, vběhl k nim, a třesa se, padl k nohám Pavlovým a Sílovým. ³⁰ I vyved je ven, řekl: Páni, co já mám činiti, abych spasen byl? ³¹ A oni řekli: Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i dům tvůj. ³² I mluvili jemu slovo Páně, i všechněm, kteříž byli v domu jeho. ³³ A on pojav je v tu hodinu v noci, umyl rány jejich. I pokřtěn jest hned on i všecka čeled jeho. ³⁴ A když je uvedl do domu svého, připravil jim stůl, a veselil se, že jest se vším domem svým uvěřil Bohu.