Epištola — Židům 2:2-10

Bratři, jestliže slovo, které bylo řečeno skrze anděly, bylo pevné a každé přestoupení a každá neposlušnost došly spravedlivé odplaty, jak unikneme my, zanedbáme-li tak velikou záchranu, která má svůj původ v tom, co říkal Pán, a byla nám potvrzena těmi, kteří to slyšeli, za Božího spoludosvědčování znameními a divy, rozmanitými projevy moci a udělováním Ducha Svatého podle jeho vůle? Bůh nepodřídil andělům budoucí svět, o kterém mluvíme. Kdosi někde slavnostně dosvědčil: "Co je člověk, že na něj pamatuješ, nebo syn člověka, že jej navštěvuješ? Nakrátko jsi ho postavil níže než anděly, slávou a ctí jsi ho ověnčil [a ustanovil jsi ho nad dílem svých rukou]. Všechno jsi poddal pod jeho nohy." Tím tedy, že [mu] poddal všechno, neponechal nic, co by mu nebylo poddáno. Nyní však ještě nevidíme, že je mu všechno poddáno. Avšak toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, vidíme pro utrpení smrti ověnčeného slávou a ctí; tak z milosti Boží za každého okusil smrti. Slušelo se totiž na toho, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, když mnoho synů přivedl do slávy, aby skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich záchrany.

Evangelium — Lukáš 8:41-56

Přišel za Ježíšem muž jménem Jairos; byl to představený synagogy. Padl k Ježíšovým nohám a prosil ho, aby vešel do jeho domu, protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. Když Ježíš šel, zástupy ho tísnily. A byla tam žena, která měla dvanáct let krvotok [a vynaložila na lékaře všechno, co měla,] a nikdo ji nemohl uzdravit. Přistoupila zezadu, dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo. Ježíš řekl: "Kdo se mne dotkl?" Když všichni zapírali, řekl Petr [a ti, kteří byli s ním]: "Mistře, zástupy tě svírají a tísní [, a říkáš: Kdo se mne dotkl]." Ale Ježíš řekl: "Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ode mne vyšla moc." Když žena uviděla, že se to neutajilo, s třesením přišla, padla mu k nohám a přede vším lidem vypověděla, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena. On jí řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji." Zatímco ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagogy a řekl: "Tvá dcera zemřela, [již] učitele neobtěžuj." Ježíš to uslyšel a odpověděl mu: "Neboj se, jen věř, a bude zachráněna." Když přišel do domu, nedovolil nikomu, aby s ním vešel, kromě Petra, Jana a Jakuba a otce a matky té dívky. Všichni nad ní plakali a bili se v prsa. On řekl: "Neplačte. Nezemřela, ale spí." Posmívali se mu, protože věděli, že zemřela. On však [všechny vyhnal ven,] uchopil její ruku a zvolal: "Dívko, vstaň!" I navrátil se její duch a ona hned vstala. Nařídil, aby jí dali najíst. Jejích rodičů se zmocnil úžas. On jim však přikázal, aby nikomu neřekli, co se stalo.

„Syn člověka přišel zachránit, co zahynulo“ (Mt 18,11). Proto činí znamení: vyhání démony, uzdravuje nemocné a křísí mrtvé. Tím zjevuje svou božskou moc a dává nám najevo, že nechce, abychom trpěli, ale abychom byli zdraví a šťastní.

O ženě trpící krvotokem víme, že byla nemocná dvanáct let. Tato nemoc ji nejen fyzicky vysilovala, ale ještě více ji trápila po stránce duševní. Podle Mojžíšova zákona byla považována za rituálně nečistou a nesměla se přibližovat k nikomu, ani ke členům své vlastní rodiny, natož k cizím lidem, aby je neposkvrnila svou nečistotou. Pokud bychom použili dnešní přirovnání, nacházela se vlastně ve dvanáctileté karanténě, odříznutá od společnosti.

Veškerý svůj majetek utratila za lékaře, avšak bez jakéhokoli výsledku. Nakonec se odhodlala k zoufalému a pro svůj život nebezpečnému kroku. Horliví Židé ji totiž mohli za porušení Zákona na místě ukamenovat. Když se však dotkla okraje Ježíšova roucha, okamžitě poznala, že byla uzdravena.

Ježíš ji vyzval, aby před celým zástupem přiznala, co udělala. Ostatní se nejspíš rozhněvali, ale Ježíš ji povzbudil slovy: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji.“

Tato žena porušila Mojžíšův zákon, ale před ní stál Ten, který přišel nahradit zákon milostí: „Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista“ (Jan 1,17). Je pravda, že Zákon pocházel od Boha. Byl však dán lidem jako „vychovatel ke Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry. Když však přišla víra, nejsme již podřízeni vychovateli“ (Gal 3,24-25).

Ježíš dále koná zázrak vzkříšení dvanáctileté dcery Jairovy. Činí tak v přítomnosti jejích rodičů, ale také svých učedníků Petra, Jana a Jakuba, protože v Písmu stojí: „Každá věc ať je potvrzena výpovědí dvou nebo tří svědků“ (srov. Dt 19,15).

Přesto všem přikazuje, aby o tom, co se stalo, nemluvili. Proč? Aby nás naučil pokoře. Nemáme hledat vlastní marnou slávu, ale veškerou slávu vzdávat Bohu.

Oba tyto zázraky se staly díky víře lidí, kteří prosili Ježíše o pomoc. Žena byla uzdravena díky své víře a Ježíš ji za ni pochválil: „Dcero, tvá víra tě zachránila.“ Jairovi pak řekl: „Neboj se, jen věř, a bude zachráněna.“

Právě pro nevíru obyvatel svého rodného Nazareta tam Ježíš nevykonal mnoho zázraků. A stejně tak říká každému z nás: „Neboj se, jen věř, modli se a já tě zachráním.“

Víra v Pána Ježíše Krista vyhání z našeho srdce strach i veškeré obavy. Proto věřme! Tak jako očistil onu ženu od její nečistoty, může očistit i nás od špíny hříchů a vášní. Jen On nás může skutečně zachránit.

To dobře pochopil i Jairos, který patřil k vrstvě náboženských představitelů, jež byla vůči Ježíši často nepřátelská. Přesto věděl, že kromě Ježíše nemůže nikdo zachránit jeho milovanou dceru.

Ať Ježíš Kristus, pravý Bůh náš, svou božskou mocí zachrání a uzdraví každého z nás. Amen.