Matouš 14:1-13

¹ V tom čase uslyšel Herodes čtvrták pověst o Ježíšovi. ² I řekl služebníkům svým: To jest Jan Křtitel. Onť jest vstal z mrtvých, a protož se divové dějí skrze něho. ³ Nebo Herodes byl jal Jana a svázal jej a dal do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého. ⁴ Nebo byl řekl jemu Jan: Nesluší tobě míti jí. ⁵ A chtěv zabíti jej, bál se lidu; nebo za proroka jej měli. ⁶ Když pak slaven byl den narození Herodesova, tancovala dcera Herodiady uprostřed hodovníků, i líbilo se to Herodesovi, ⁷ Tak že s přísahou zaslíbil jí dáti, zač by ho prosila. ⁸ A ona jsuci prve navedena od mateře své, řekla: Dej mi zde na míse hlavu Jana Křtitele. ⁹ I zarmoutil se král, ale pro přísahu a pro ty, kteříž spolu s ním stolili, rozkázal jí dáti. ¹⁰ A poslav kata, sťal Jana v žaláři. ¹¹ I přinesena jest hlava jeho na míse, a dána děvečce. A ona nesla ji mateři své. ¹² A přišedše učedlníci jeho, vzali tělo jeho a pochovali je; a šedše, pověděli to Ježíšovi. ¹³ A uslyšev to Ježíš, plavil se odtud na lodičce na místo pusté soukromí. A uslyševše o tom zástupové, šli za ním pěšky z měst.

1. Korintským 6:20-7:12

²⁰ Nebo koupeni jste za velikou mzdu. Oslavujtež tedy Boha tělem vaším i duchem vaším, kteréžto věci Boží jsou. ¹ O čemž jste mi pak psali, k tomuť vám toto odpovídám: Dobréť by bylo člověku ženy se nedotýkati. ² Ale pro uvarování se smilstva, jeden každý manželku svou měj a jedna každá měj muže svého. ³ Muž k ženě povinnou přívětivost okazuj, a tak podobně i žena muži. ⁴ Žena vlastního těla svého v moci nemá, ale muž; též podobně i muž těla svého vlastního v moci nemá, ale žena. ⁵ Nezbavujte jeden druhého, leč by to bylo z společného svolení na čas, abyste se uprázdnili ku postu a k modlitbě; a potom zase k témuž se navraťte, aby vás nepokoušel satan pro nezdrželivost vaši. ⁶ Ale toť pravím podle dopuštění, ne podle rozkazu. ⁷ Nebo chtěl bych, aby všickni lidé tak byli jako já, ale jeden každý svůj vlastní dar od Boha má, jeden tak a jiný jinak. ⁸ Pravím pak neženatým a vdovám: Dobré jest jim, aby tak zůstali jako i já. ⁹ Pakliť se nemohou zdržeti, nechažť v stav manželský vstoupí; nebo lépe jest v stav manželský vstoupiti nežli páliti se. ¹⁰ Vdaným pak přikazuji ne já, ale Pán, řka: Manželka od muže neodcházej. ¹¹ Pakliť by odešla, zůstaniž nevdaná, anebo smiř se s mužem svým. Tolikéž muž nepropouštěj ženy. ¹² Jiným pak pravím já, a ne Pán: Má-li který bratr manželku nevěřící, a ta povoluje býti s ním, nepropouštějž jí.